Úzkost u dětí: Jak ji poznat a pomoct

Úzkost u dětí často nevypadá jako „strach“ — může se schovat za vztek, bolesti břicha nebo odmítání školy. Pokud se vám zdá, že dítě je častěji napjaté, vyhýbá se určitým situacím nebo má problémy se spánkem, stojí za to pozorně naslouchat.

Jak poznat úzkost u dítěte

Podívejte se na konkrétní signály: fyzické příznaky jako bolesti břicha, nevolnost, bolesti hlavy nebo časté močení; emoční a behaviorální změny — nervozita, podrážděnost, pláč, utahování se do sebe; vyhýbavé chování — odmítání školičky, strach z odloučení, obavy z nových situací. U menších dětí může úzkost působit i jako regresivní chování (noční pomočování, přisátí dudlíku).

Všímejte si také pravidelnosti: objevuje se problém skoro denně, trvá týdny a ovlivňuje běžný život (škola, kamarádi, rodina)? To už není jen špatná nálada.

Jak pomoci doma — rychlé kroky

1) Uklidněte bez bagatelizace. Místo „to nic není“ zkuste: „Vidím, že se bojíš. Pověz mi, co se děje.“ To dítě uklidní víc než vysvětlování, že strach je zbytečný.

2) Pojmenujte emoce. Krátce a srozumitelně: „Tohle v těle je úzkost — srdce bije rychle, bříško bolí.“ Název dává dítěti kontrolu a snižuje zmatení.

3) Jednoduché dechové cvičení. Dech do čtyř: nádech na 4 vteřiny, výdech na 4. Opakovat 5×. Funguje i jako rituál před spaním nebo po příchodu domů.

4) Zemnění (grounding) v praxi: najděte 5 věcí, které dítě vidí, 4, které cítí dotykem, 3, které slyší, 2, které cítí čichem, 1, kterou může ochutnat. Rychlý způsob, jak se vrátit do přítomnosti.

5) Rutina a menší kroky. Děti lépe zvládají předvídatelné prostředí. Rozdělte úkol nebo vystavení strachu na malé kroky a chvalte každý pokrok.

6) Dotek a uklidňující masáž. Krátká masáž zad nebo bříška, jemné hlazení nebo společné dýchání často snižují napětí. Hmat je silný nástroj uklidnění, ale respektujte, když dítě dotek nechce.

7) Omezte obrazovky před spaním a dodržujte pravidelný spánek. Nedostatek spánku úzkost zhoršuje.

Kdy vyhledat odborníka? Pokud úzkost ovlivňuje školu, spánek nebo vztahy, trvá déle než 6 týdnů nebo je intenzivní (panika, sebeurážlivé myšlenky), poraďte se s pediatrem nebo dětským psychologem. Terapeutické přístupy jako kognitivně-behaviorální terapie nebo hravá terapie u menších dětí přináší rychlé a funkční výsledky.

Potřebujete praktický plán pro vaše dítě? Zkuste si doma vyzkoušet dechové cvičení a grounding a pozorujte změnu za týden. Pokud to nestačí, je lepší jednat dřív než později — dítě díky tomu získá nástroje, jak si pomoct samo.